|
|
|
Fontanelle je místní částí Montichiari, několik kilometrů vzdálenou od dómu, kde Pierina prožila svoje dětství. Fontanelle (4), je pojmenováno podle pramene vyvěrajícího v jeskyni, do které vede asi deset kamenných schodů.
Diecézní biskup z Brescie dostal o zjevení předem zprávu a nařídil Pierině, aby o všem zachovala naprosté mlčení. Tak se tam na Bílou neděli 17. dubna 1966 průvod nekonal – přišla jen Pierina se svou přítelkyní Lucií. Obě se modlily růženec, vystupujíce a sestupujíce přitom po schodech vedou-cích k prameni.
Právě když se v poledne zvonilo na Anděl Páně, zjevila se Pierině Svatá Panna a řekla jí : „Můj Božský Syn Ježíš, který je láska sama, mě sem poslal, abych tomuto prameni dala zázračně uzdra-vující sílu. Na znamení pokání a očisty polib tento horní stupeň!“ Pierina tak učinila a Svatá Panna jí pak nařídila, aby slézala dolů po kolenou a přitom políbila každý schod. Pierina uposlechla a Svatá Panna sestupovala za ní. Pak jí řekla : „Nyní ještě jednou polib stupně. Dej zde postavit kříž.“ A levou rukou ukázala na místo, kde si přála mít kříž.
„Nechť nemocní a všechny mé děti nejprve prosí mého Božského Syna o odpuštění, nechť s velkou láskou políbí tento kříž a pak čerpají nebo pijí vodu.“ Načež Krásná Paní sestoupila dolů k prameni a řekla : „Vezmi do svých rukou bahno a špínu … potom se umyj vodou! To nechť ti připomene, že hříchy se v srdcích mých dětí stávají blátem a špínou, ale duše umyté vodou milosti se stanou opět čistými a hodnými milostí.“
Svatá Panna se sklonila a na dvou místech se rukama dotkla pramene. Nato řekla : „Nechť jsou přá-ní mého Syna Ježíše z roku 1947 oznámena všem mým dětem. Jeho přání a svoje poselství jsem tehdy sdělila v dómě v Montichiari. Přeji si a opakuji to, aby sem, k tomuto zázračnému prameni přicházeli nemocní a všechny moje děti. Nyní je tvoje poslání zde, uprostřed nemocných a všech, kteří potřebují pomoc.
Dále si přeji, abys řekla věřícím, že nejprve musí jít do kostela a tam uctít mého Božského Syna ve svátosti oltářní, a teprve potom ať přijdou sem. Nechť především děkují Pánu, který je tak dobrotivý a milosrdný a který daroval Montichiari tolik lásky a milostí!“
Při těchto slovech se pozvedla do výše, rozepjala ruce a s nimi i svůj plášť, který se rozprostřel jakoby po obrovské ploše celého světa. Na její ruce visel bílý růženec. Na pravé straně pláště dole Pierina spatřila dóm v Montichiari, místo zjevení v roce 1947. Pod pláštěm spatřila Pierina několik skupin objektů. Vpravo dole to byl „Mariin hrad“ nedaleký zámek, který se řízením Božím stal místo nočního podniku domovem pro staré a nemocné kněze.
Bývalý místní farář z Montichiari, opat Francesco Rossi přičítal získání tohoto objektu zázračnému působení Marie, Mystické Růže.
Na levé straně pod pláštěm viděla Pierina velký komplex budov, kterým bylo znázorněno, že v budoucnu kolem zázračného pramene vznikne veliké středisko. Pak Maria řekla : „Přeji si, a opakuji to, aby sem, k tomuto prameni milostí, přicházeli nemocní i všechny moje děti.“ Potom s úchvatným úsměvem se vznesla a zmizela na nebi.
Toto důležité zjevení se nicméně církevní hierarchii nepodařilo utajit; během něho si totiž v blízkos-ti pramene hrálo několik dětí a ty pak doma vypověděly, že Pierina viděla u pramene Svatou Pannu.
Ke druhému zjevení ve Fontanelle došlo hned následujícího měsíce – 13. května 1966 – ve výroční den prvního zjevení ve Fatimě. Ke zjevení došlo před polednem a u pramene bylo zrovna přítomno asi dvacet lidí.
Svatá Panna Pierině mezi jiným řekla : „Všude rozšiřujte zprávu o tom, že jsem přišla sem, k tomu-to prameni!“ Pierina se otázala : „Jak to mám dělat, když mi nevěří a budou mi v tom zabraňovat?“ Svatá Panna odvětila : „Tvé poslání je zde, tak jak jsem už o ně žádala.“
Pierina zaprosila : „Svatá Panno, neučiníte-li zde nějaký zázrak, církevní vrchnost mi neuvěří. Pro-sím vás, udělejte zázrak.“ Svatá Panna se na Pierinu mateřsky usmála, na její prosbu však nedala žádnou odpověď a po chvíli ticha řekla : „Můj Božský Syn je láska sama. Svět jde vstříc zkáze! Je-ště jednou jsem vyprosila milosrdenství. Proto mě poslal do Montichiari, abych přinesla milosti je-ho lásky, a tak bylo lidstvo zachráněno. K tomu však je třeba modliteb, obětí a pokání.“
Pak Svatá Panna ukázala vpravo k prameni, jehož se při svém předchozím zjevení dvakrát dotkla rukou, a řekla : „Přeji si, aby zde byla vybudována pohodlná nádrž, aby se do ní mohli ponořit ne-mocní. Tu druhou část pramene (ukázala vlevo) ponechejte k pití.“ Pierina odpověděla, že to vyří-dí, a pak se otázala, zda Paní opět přijde. Svatá Panna se jen pokorně usmála, ale nedala žádnou od-pověď. Pierina ji prosila o pomoc a doporučila jí osoby, které se na ni obrátily. Načež se otázala, jak se má tento pramen jmenovat.
„Pramen milostí“, odpověděla jí Svatá Panna a na další otázku, jaké je její jméno, řekla : „Rosa Mystica.“ Pak Svatá Panna rozpřáhla opět ruce a rozestřela doširoka svůj plášť a řekla: „Přišla jsem, abych duším svých dětí přinesla lásku, svornost a pokoj. Prosím vás, lásku k bližním neznečis-ťujte žádnou špínou.“
Pierina poděkovala a ještě se otázala, co znamená ten veliký plášť, rozprostřený na celý svět. Svatá Panna jí vysvětlila, že je znamením její velké lásky, která touží obejmout celý svět se všemi jejími dětmi a celým lidstvem.
Pierina na závěr ještě jednou zaprosila : „Co se má dít zde ve Fontanelle?“ Svatá Panna odpověděla : „Dílo blíženecké lásky k nemocným, kteří sem budou přicházet.“ Načež jí Pierina naznačením políbení ruky poděkovala za celé lidstvo, Matka Boží to přijala s velkou radostí, na Pierinu se dlouze usmála a pak se vznesla k nebi.
Ke třetímu zjevení zde došlo 9. června 1966 ve svátek Božího Těla, kdy bylo u pramene přítomno asi sto osob. Pierina sem přišla asi ve 3 hodiny odpoledne a poprosila přítomné, aby se pomodlili růženec. Při modlitbě čtvrtého tajemství modlitbu náhle přerušila zvoláním : „Svatá Panna je zde, pohlédněte nahoru k nebi!“
Nad jeskyní se zjevila Matka Boží plná krásy a majestátu a pak sestoupila přímo nad sousedící pole dozrávající pšenice, a to tak, že se nohama jakoby dotýkala klasů. Přítomní mohli podle směru Pierinina pohledu toto místo pozorovat. Všichni zachovali hluboké mlčení a byli velice dojati, i když Svatou Pannu skutečně viděla a slyšela jen Pierina.
Svatá Panna jí řekla : „Můj Božský Syn mě sem dnes opět poslal. Sem, na slavnost Božího Těla, na svátek jednoty a lásky.“ Pak rozpřáhla ruce se slovy : „Jak velice si přeji, aby se tato pšenice stala eucharistickým chlebem v mnoha smírných svatých přijímáních!“ Pak s očima obrácenýma k nebi pokračovala : „Přeji si, aby tato pšenice dospěla v mnoha hostiích do Říma a na den 13. října došla i do Fatimy.“ Pierina se k tomu otázala : „Mají dát všechnu pšenici?“ Svatá Panna na to odpověděla : „Přeji si, aby mi dobrá srdce splnila toto přání. Dále si přeji, aby zde byl vybudován přístřešek se sochou, která pohledem bude ukazovat k prameni.“
Pierina to slíbila, a Svatá Panna pokračovala : „Přeji si, aby sem byla socha donesena v procesí, a to do 13. října. Ale přeji si, aby se ještě před tím lid v Montichiari zasvětil mému Neposkvrněnému Srdci. Montichiari je místem, které si vyvolil můj Božský Syn, aby mě sem posílal a já mohla přinášet milosti jeho lásky!“
Pierina se otázala, zda se zasvěcení má vykonat ráno nebo až při přenášení sochy. Svatá Panna jí sdělila, že se tak má stát před přenesením sochy. Načež ji Pierina poprosila o zázrak, Svatá Panna se však jen usmála a chtěla se už vzdálit, ale Pierina ji prosila, aby se ještě na chvilku zdržela. Svatá panna jí vyhověla, a toho Pierina využila, že jí odporučila různé osoby a vyprošovala požehnání kněžím a řeholníkům. Na otázku, zda ještě přijde, Svatá Panna neodpověděla, ale při loučení řekla Pierině s velkou láskou : „Budu vždycky s tebou.“
Ke čtvrtému a poslednímu zjevení ve Fontanelle došlo 6. srpna 1966 o slavnosti Proměnění Páně. Toho dne asi o půl třetí odpoledne šla Pierina k prameni, kde bylo přítomno asi 200 osob. Kolem třetí hodiny je Pierina vyzvala, aby se všichni společně pomodlili růženec.
Při čtvrtém tajemství se jí opět zjevila Svatá Panna a sdělila jí : „Můj Božský Syn mě k vám opět poslal, abych požádala o světovou jednotu nápravných svatých přijímání. Má se tak stát 13. října. Tento den nápravných svatých přijímání je třeba rozšířit po celém světě a už v tomto roce 1966 má být konán poprvé a pak každoročně opakován. Oněm kněžím a věřícím, kteří budou podporovat tento eucharistický úkol, slibuji hojnost svých milostí.“
Pierina se ještě jednou otázala na onu pšenici. Svatá Panna jí odpověděla : „Nechť z této pšenice pošlou mému milému synu papeži Pavlu VI. A nechť mu řeknou, že je to pšenice z jeho brescián-ské domoviny od Montichiari a že je požehnána mou návštěvou. Nechť mu také řeknou, co si přeje můj Božský Syn Ježíš Kristus, i o tom, co bylo požadováno pro Fatimu.
Načež se Pierina otázala, co se má stát se zbylou pšenicí. Svatá Panna jí řekla, aby z ní udělali malé bochníčky a rozdělovali je zde u pramene, snad onoho 13. října, na paměť její návštěvy; má to být znamení vděčnosti od dětí, obdělávajících půdu.
A dále : „Po mém Nanebevzetí jsem se vždycky jako Matka a Prostřednice stavěla mezi svého Božského Syna Ježíše Krista a celé lidstvo. Jaké množství milosti jsem ve všech těch stoletích poskytla! Kolik dobrodiní jsem rozdala, kolik trestů jsem zadržela! Kolik rozhovorů jsem vedla s dušemi! Kolik návštěv jsem učinila na zemi, abych přinášela svoje poselství! Ale lidé soustavně pokračují v urážení Pána. Odtud mé přání po světové jednotě smírných přijímání. Je to akt lásky, vděčnosti Božích dětí svému Pánu. Vyvolila jsem si toto prosté místo v Montichiari, neboť v těchto jednoduchých, skromných venkovských lidech lze ještě nalézt pokoru, jaká byla v chudém betlémském chlévě. Toto místo, na němž se stále lidé budou mnoho modlit, bude místem bohatým na požehnání!“
Pak Pierina Svaté Panně odporučila kněze, řeholníky a matky dětí, které zde byly přítomny, a prosila i za všechny, kteří s ní pracují na této věci, aby byla vyplněna jejich přání. I za ty, kteří ji obzvláště milují a uctívají. Načež se ještě otázala, proč Svatá Panna neučiní nějaký zázrak, by jí lidé uvěřili. Maria odpověděla : „Lid už to sám potvrdil.“ Po těchto slovech zmizela směrem k nebi.
Zde ještě budiž připomenuto, že Mariino přání ohledně oné pšenice bylo splněno. Jedna část zrna byla odevzdána Svatému Otci v Římě, který ji požehnal. Z této části díl dostal fatimský biskup, který si ho vzal s sebou do Fatimy. Zbytek byl rozdělen po římských farách a mezi ty, kteří o pšenici poprosili. Z této pšenice bylo napečeno mnoho hostií, které byly konsekrovány pro smírná svatá přijímání, a to především ve Fatimě.
Druhé období zjevení bylo tím u konce. Z nařízení biskupského úřadu totiž už Pierina nesměla k prameni do Fontanelle chodit, čemuž se opět pokorně podrobila.
|
|
|
