|
|
|
Základní Boží plán lásky byl založen na tom, že v řádu stvořených věcí mělo být lidstvo úplně novým – výhradně duchovním počátkem. Jeho Otcem měl být Bůh a smrt se svou bolestnou agónií neměla existovat; člověk měl ze stavu pozemského do stavu nebeského přecházet klidně a vyrovnaně.
Mariin pozemský život, její Neposkvrněné Početí a Nanebevzetí plně pochopíme jen tehdy, uvědomíme-li si tyto původní Boží záměry, které, přestože nebyly trvale uskutečněny, nic ze své platnosti neztrácejí. Maria je totiž uskutečněním právě těchto vztahů, je jejich „modelem“. Demonstruje nám na sobě, že takové vztahy nejsou utopií, a to za předpokladu, že bude zrušen hřích a neposlušný odboj prvních lidí.
Maria sama o tom říká : (14) „Aby Bůh potvrdil svou první tvůrčí myšlenku o člověku, jemuž jako Stvořitel určil, aby žil a prošel, aniž zemřel, z pozemského ráje do ráje nebeského – do Věčného království, proto chtěl mne, Neposkvrněnou, hned jak byl ukončen můj pozemský život, na nebi, s duší i tělem.
Jsem tak svědectvím toho, co Bůh zamýšlel a chtěl pro člověka : život nevinnosti a bez hříchu, klidný přechod tohoto života v život věčný jako u někoho, kdo překračuje práh domu, aby vstoupil do paláce; člověk ve svém plném bytí, tvořeném hmotným tělem a spirituální duší, by prošel ze Země na Nebesa, a tak by dovršil dokonalost svého „já“, které mu bylo dáno Bohem, do úplné dokonalosti jednoty těla a ducha, tak jak to bylo v Boží myšlence určeno pro všechno tvorstvo, kdyby bylo zůstalo věrné Bohu a Milosti.“
Tento původní plán lásky měl být završen inkarnací Syna Božího, který měl stanout v čele lidstva jako „Prvorozený“, protože všechno bylo učiněno pro Krista – a Kristus pro Boha, jak nám to ve svých listech dosvědčuje svatý apoštol Pavel (zejména v Kol. 1,15).
Centrem a smyslem všeho – onou alfou a omegou – je Kristus : prvním důvodem jeho inkarnace není hřích lidí, ale větší sláva Boží; Kristus měl vést lidstvo k hluboké a neustálé úctě k Bohu. Tyto myšlenky sv. Pavla ve středověku rozvedl slavný scholastický teolog Jan Duns Scotus (15). Právě toto byl původní plán Božího Království na zemi – Christus Regnum. Bylo-li všechno stvořeno pro Krista, a tedy i tento svět, nutně musí Kristus vládnout i v tomto hmotném světě.
Tento základní plán lásky byl hříchem páru Adam-Eva zhacen, a proto musel být uskutečněn jiný plán lásky : „Vláda kříže“, jak říká Ježíš Lucii z Francie: (16) „Zachráním svět a proměním ho. Ale k přivodění této proměny je třeba utrpení. Byl vám dán nový plán lásky : je to vláda kříže. Budu vládnout skrze kříž. Na něm a skrze něj ustavím svou Vládu lásky. Na něm spočívá mé Království.“
Ježíšova inkarnace na tento svět tedy na sebe vzala ne onu podobu Krista Krále dle původního Božího záměru, ale podobu vykupitelskou. Duns Scotus zdůrazňuje, že tento Ježíšův příchod nebyl v původním plánu, ale byl vynucen degradací světa ve stavu hříchu k jeho záchraně, a je tedy pouze „akcidentální“, mimořádně vynucený změněnými okolnostmi.
Pár Adam-Eva uvedli do světa hřích, který měl a dosud má za následek dalekosáhlou destrukci všech hodnot. Ale to nebude trvalý stav světa.
Ježíš říká : „Pár Ježíš-Maria je antitézí páru Adam-Eva. To právě on je určen k tomu, aby anuloval celé dílo Adamovo a Evino a přivedl lidstvo k bodu, v němž bylo při svém stvoření : bohaté na milosti a všechny dary, jimiž je zahrnul Stvořitel. Lidstvo prostřednictvím páru Ježíš-Maria, kteří se stali novými rodiči lidstva, prochází úplnou regenerací. Všechen předchozí čas je zrušen. Čas a lidské dějiny se počítají od toho okamžiku, kdy nová Eva opačným postupem tvorby ze svého neporušeného klína vydává nového Adama, prostřednictvím Božího díla.
Ale aby byla zrušena díla oněch Prvních, příčina smrtelných neduhů, neustálého mrzačení, ochuzování a opravdové duchovní nedostatečnosti – ve skutečnosti po hříchu byli Adam s Evou zbaveni všeho toho obrovského bohatství, jež jim nebeský Otec dal – oni druzí Dva museli ve všem operovat způsobem zcela opačným oněm Prvním. V důsledku toho přivedli poslušnost k dokonalosti, při které se umrtvují a obětují tělesně, v citech, v myšlenkách i ve vůli přijetím toho, co si přeje Bůh. V důsledku toho dovedli čistotu k naprosté cudnosti, jejímž prostřednictvím tělo … čím bylo tělo pro nás, Dva čisté? Závojem vody přes triumfujícího ducha, laskáním větru … Tím pro nás bylo tělo. Méně těžké než plátěný oděv, lehounká podstata vložená mezi svět a nádheru nadlidského já, prostředek ke konání toho, co si přál Bůh. Nic více.“ (17)
Marii, druhé Evě, Bůh nevymezil jen úlohu Neposkvrněné Matky Boží, ale svěřil jí i Mateřství celé církve, celého Mystického Těla Kristova, které Maria duchovně rodí bez ustání.
Odtud Rosa Mystica : Růže – Tělo, Mystická – tajemně přerozující k vyššímu duchovnímu životu.
Je-li Maria Matkou rodící děti pro Nebeskou obec, vytváří tedy společenství duchovně znovuzrozených lidí – Mystické Město, Nový Jeruzalém. Toto Mystické Město Maria rodí napříč staletími v zápase se silami zla, který právě dnes vrcholí, neboť podle původního Božího úradku musí být zde na zemi znovu obnoven onen původní řád světa před prvotním hříchem. To je smyslem našich dějin, to je oním „eschatologickým projektem“, jehož ústřední osou je Kristus, stojící v čele lidstva
- svého mystického Těla.
Neboť ona tisíciletí světa padlého do duchovního marasmu a vykupovaného Ježíšovou krví, spojenou s krví zástupců dobrovolných obětí, jsou jen přechodným stavem světa, ne jeho výsledným tvarem.
Tímto jeho výsledným tvarem bude vláda Svatého Ducha, oznamovaná nesčetnými mariánskými poselstvími, Nový svět Kristova Království, svět obnovený prostřednictvím „nových nebes“ a „nové země.“
Svět, který nutně přijde uvést Ježíš ve svém druhém – či vlastně v onom původně zamýšleném příchodu jako Kristus Král.
A na zem sestoupí Mariino Mystické Město, svět vnitřně duchovně přerozených lidí.
NOVÝ JERZALÉM.
Proto k nám Maria nejprve sestoupila jako ROSA MYSTICA.
|
|
|
