|
|
|
V Montichiari, podobně jako rok předtím v Amsterodamu, se Maria představila jako Spoluvykupitelka lidstva. Tento její titul, od té doby oznamovaný i na jiných místech zjevení, má být posledním mariánským dogmatem, vyhlášeným právě v této době na Konci časů.
Ježíš k Mariině spoluvykupitelské úloze podal podrobné vysvětlení zejména italskému knězi donu Ottaviovi : (13) „Maria má své oprávněné místo u Boha jako pravá Matka jednorozeného Syna Božího, a tedy pravého Boha a pravého Člověka; v důsledku toho je pravou Boží Matkou.
Z tohoto důvodu je pozvednuta nad přirozenost andělskou, je jen nižší než Bůh, jehož je Matkou, jehož je Dcerou, jehož je Chotí.
Její spoluúčast je jedinečná a nemůže se opakovat; právě proto je velká a mocná samou božskou velikostí a mocí.
Bůh nečiní nic zbytečného a Já, Bůh, tě chci upozornit na neporovnatelnou důstojnost své Matky, abys věděl, že s ohledem na milosti Boží Trojice byla a je vyjímkou, která nemá obdoby v minulosti a nebude mít ani v budoucnosti,vyjímkou na věčnost;nikdy se nikdo s Bohem nespojil tak úzce a dokonale jako moje Matka.
Neměla jen za poslání být společně se mnou Spoluvykupitelkou, a tak se podílet na tom, aby do světa uvedla opět rovnováhu, tak silně porušenou vzpourou Satana a jeho přívrženců, ale její poslání Spoluvykupitelky z ní učinilo i Matku církve, kterou počala se mnou v bolesti a lásce a tak ji učinilo spoluúčastnou na mém věčném a královském Kněžství.
Právě proto se před ní tak hluboko sklánějí andělé nebes, lidé země; před ní se chvějí a prchají démoni pekel.“ (20. 2. 1977)
„Spoluúčast mé Matky na mém Vtělení je velkým a vznešeným tajemstvím. Zatímco ona mi dala život tělesný a před mým narozením i po něm mě živila a vychovávala, já jsem jí dával v plné míře stále větší svůj Božský život.
Právě proto já jsem jakoby částí jí v přirozenosti lidské a ona je jakoby částí mne v mé přirozenosti Božské.
Přirozenost lidská a přirozenost Božská ve mně a v ní splývají v obzvláštní a tajemnou jednotu : všechno, co je moje, je i její, a všechno, co je její, je i moje.
Odtud je jasné i zřejmé, že její spoluúčast na tajemství mého Vtělení nás vede k dokonalému spojení, takže myšlenky, city, radosti i bolesti vyvěrají, jak by se dalo říci, z jediného pramene.
Její spoluúčast na mém nekonečném utrpení je tak tajemně intenzívní, že nemůže lidským duchem být pochopena. Ze stejného důvodu je lidskému duchu nepochopitelná její láska ke mně, Trojjedinému, a ke všem lidem.
Velikost mé Matky ve zkoušce a v bolesti, stejně jako její velikost ve slávě jsou rovněž lidským bytostem věcí nepochopitelnou.
Ona žije ve mně; já žiji v ní. Tak je tomu nyní, tak tomu bylo, tak tomu bude navždycky.“
(15. 7. 1975)
„Spoluúčast mé Matky na mysteriu kříže je vyjímečnou událostí v dějinách lidstva i v dějinách Nebes. Moje Matka, jediná mezi všemi ženami, je opravdovou Kněžkou. Dobře vzdělána v Písmu Svatém, bohatě osvícena Duchem Svatým, dobře věděla, když přijímala božské Mateřství, co se s ní stane.
Ostatně stařec Simeon jí to řekl bez oklik : >>A tobě samotné meč pronikne duší … << Moje Matka toto strašlivé proroctví, pro ni jasné a průhledné, uchovávala ve svém srdci.
Moje Matka byla opravdovou Kněžkou. Ne v onom obecném slova smyslu, jak jsou kněžími pokřtění a konfirmovaní, ani ne v onom slova smyslu služebném, ale způsobem odlišným a ještě hlubším, než ti, kteří obdrželi svátost kněžského vysvěcení.
Moje Matka byla a je opravdovou Kněžkou proto, že na vrcholku Kalvárie nabídla Otci čistou a svatou oběť – Beránka Božího, svého Syna, a s Beránkem se nabídla i sama. I ona je tedy obětí za hříchy lidstva.
Sama sice akt nepodstoupila, ale byla mu přítomna, souhlasila s ním a spoluúčastnila se ho, a tak se svým Božským Synem byla opravdovým hlavním účastníkem dramatu Vykoupení, které je středem lidských dějin.
V této dvojité obětní nabídce, která se obnovuje při každé mši, je jádro akce, jejímž prostřednictvím je kněz opravdu knězem. Ve skutečnosti nikdy kněz není víc knězem, než když se mnou obětuje MNE a SEBE Otci. Právě proto je moje Matka Spoluvykupitelkou. Aby tato oběť byla dokonána, moje Matka se musela naprosto umrtvit. Oběť se zničí, oběť se dokoná. Musela šlapat po svém Srdci, po svém Srdci svaté a čisté Matky, nejsvětější ze všech matek. Musela obětovat a umrtvit všechny svoje city, musela a chtěla opakovat svoje FIAT a jako Ježíš a spolu s Ježíšem řekla : >> Nechť se stane, Otče, tvoje vůle, a ne moje! << Jedině nevýslovná a nepochopitelná láska, láska bez lidských mezí ji nadala schopností vykonat tak velký zázrak.
Moje Matka jako Kněžka podala Bohu a lidem největší důkaz lásky, který spočívá v oběti, ne svého vlastního života, ale života toho, koho nejvíce milujeme.
Lidé znají málo věcí a ještě méně uvažují o tom mále, které znají. Lidé, i mnoho mých služebníků a zasvěcených duší, nepřemýšlejí o tom, že mystérium kříže se bez ustání obnovuje. Jen mlhavě věří ve vznešenou skutečnost Mystéria kříže, které se opakuje při oběti mše svaté.
Kněží si neuvědomují, že vedle mne, přítomného v konsekrované Hostii, se nalézá, tak jako na Kalvárii, i moje Matka, která obětuje zároveň se mnou, ona sama také.
Moje Matka je a zůstává se mnou v dokonalém spojení. Jí byly vykonány velké věci. Jakým příkladem je moje Matka pro všechny kněze! Kdyby se kněží inspirovali dokonalým spojením, které existuje mezi mnou a jí, denně by bojovali za naprosté umrtvení svého „já“.
Kdyby se místo toho, aby následovali svět, nabízeli a obětovali se mnou Bohu, následujíce mě na kříži, zažili by, jak je moje břemeno sladké a lehké. Spatřili by, jak strom mé církve je bohatý ovocem.
Svět se jako lavina řítí do zkázy. Když lavina začíná sestupovat, zřídkakdy si toho kdo povšimne; její počáteční pohyb je nepostřehnutelný, pak se pozvolna zvětšuje a stane se nezadržitelným. Nuže, lavina se už dala do pohybu a zaslepení lidé nepozorují pohromu, jíž kráčejí vstříc. Poplach byl vyhlášen, ale bez užitku. Tak málo lidí si ho vzalo k srdci, mnoho lidí na něj nedbá. Ale co nejvíce rozesmutňuje mé milosrdné Srdce a Neposkvrněné Srdce mé Matky, je skutečnost, že příliš mnoho kněží nedbá o mnohé výzvy, přicházející z nebe. Strašlivá odpovědnost … “ (28. 7. 1975)
„Účast mé Matky v mystériu Eucharistie je stejná jako v mystériu Inkarnace. Řekl jsem, že žijeme v dokonalé jednotě; kde jsem já, ona je také …
Spojení, vyvěrající z mystéria Inkarnace, pokračuje v mystériu eucharistickém a bude pokračovat věčně. Já budu stále žít její lidskou přirozeností a ona bude stále žít mou Božskou přirozeností.
Toto spojení je jedinečným skutkem, který se už nemůže opakovat; nemá obdoby v mém spojení s dušemi ve stavu milosti, i když i toto spojení je věcí, kterou pro jeho nadpřirozenou krásu nelze lidsky popsat.
Z vnitřního vztahu mezi Trojjediným Bohem a mou Matkou vyplývají vznešené a jedinečné skutečnosti : Její mateřství neoddělitelné od jejího panenství; její Neposkvrněné Početí; její vynětí ze zkaženosti těla; její Nanebevzetí a její kralování nad všemi mocnostmi nebes i země; její moc i nad silami pekla, které nakonec definitivně přemůže.
Lidé ve své domýšlivé soběstačnosti nevidí velikost a moc mé Matky, která je také jejich Matkou. Nenaslouchají jejím mateřským výzvám … “ (28. 7. 1975)
|
|
|
