|
|
|
Farář Rossi měl šťastnou ruku, když si ke zhotovení Marie, Mystické Růže vyvolil řezbářskou rodinu Perathonerových. Otec vytvořil už zmíněnou sochu stojící na pravém postranním oltáři v dómě v Montichiari a jeho syn téměř dvoumetrovou sochu umístěnou ve Fontanelle.
Když Svatá Panna řekla v den svých narozenin 8. září 1974 Pierině, zarmoucené tím, že na kostelní vrata opět byly přitlučeny vyhlášky proti zjevením, že už v té věci něco zařídila, nikdo ještě netušil, že tím mínila, jak se později ukázalo, svoje putovní sochy.
Dnes se už neví, jak vlastně tento nápad vznikl, když však s ním přišli za Pierinou, ihned se pro něj zapálila. Především bylo nutno upřesnit celkový vzhled sochy. Ona dómská socha byla bez růží, a tak za vzor byla přejata socha z Fontanelle s tím, že všechny tři růže měly být umístěny ne do trojúhelníku, ale vedle sebe. Práce se opět ujal syn Caja Perathonera a podle Pierininých upřesňujících pokynů vyřezal dnešní světoznámou sochu Marie, Mystické Růže, tak jak se Pierině Maria po třicet let zjevovala.
Syn Herbert vytvořil první putovní sochu vysokou 1,26 m (cca dvě třetiny životní velikosti), která pak byla začátkem listopadu 1974 dopravena do Montichiari a prozatímně umístěna v soukromé kapličce Pieriny Gilliové, kde byla také posvěcena. Tato první putovní socha má už dnes za sebou velikou pouť po mnoha klášterech a rodinách. Prvním místem, kam zavítala a kam přinesla požehnání nových řeholních povolání, byl jeden klášter v Tyrolích.
Na svátek Neposkvrněného Početí Panny Marie téhož roku 1974 byla Pierině dovezena druhá putovní socha.
Tehdy se Pierině ukázalo nebeské světlo a zazněl hlas nebeské Matky : „Pierino, řekni všem dětem, které sem dnes připutují, aby se zde modlili, nechť také vzývají svatého archanděla Rafaela a že já sama přijdu s nebeskými milostmi.“
Toho dne v poledne – v hodině milosti – byla kaple přeplněna poutníky a mnoho jich stálo i venku na zahradě; krátce po dvanácté hodině se Pierině asi na dvacet minut zjevila Svatá Panna (viditelná jen pro Pierinu), a to ve slavnostním průvodu tisíců andělů, kteří chválili Boha a svou Paní a Královnu, zjevení trvalo asi 20 minut.
2. února 1975 ve svátek Obětování Páně byly do Pierininy kaple dopraveny další dvě putovní sochy, asi 1 metr vysoké. Pierině se při této příležitosti opět zjevila Svatá Panna. Jedna z těchto soch od tédoby putuje po jižních Tyrolích, druhá po Švýcarsku.
Dne 2. března téhož roku byla do Pierininy kaple dopravena pátá a šestá socha. Pierině se v krásném duhovém světle, které viděla kolem soch, opět krátce zjevila Svatá Panna a řekla jí : „Kamkoliv přijdu, přinesu hojnost Pánových milostí.“
Na Bílou neděli 6. dubna 1975 sem byly dopraveny další dvě sochy, z nichž jedna byla nesena v kajícím procesí do Fontanelle. Osmého dubna se v kapli před oběma sochami událo ono zjevení popsané už dříve; Maria při něm mezi jiným prohlásila, že konečně jsou její přání aspoň částečně plněna. Jedna z těchto soch se vydala na pouť po Rakousku a z Vídně se téměř zázračně dostala do tehdy komunistického Československa. Druhá socha putuje po Itálii a vrací se do Montichiari, neboť je upravena k nošení při procesích.
12. května téhož roku bylo k Pierině doneseno šest dvoumetrových a čtyři metrové sochy; téhož večera se v kapli zjevila Svatá Panna a Pierině řekla : „Svolávám požehnání na tyto sochy, které mě zobrazují. Kamkoliv přijdou, budou mnohým duším přinášet radost, mír a milosti … Jsem vám stále nablízku se svou mateřskou ochranou a zvláštním Pánovým požehnáním.“
14. července 1975 bylo v Pierinině kapli posvěceno dvanáct dalších soch, vysokých 70 cm.
I tentokrát se zjevila Svatá Panna a ujistila Pierinu : „Kamkoliv přijdu a kdekoliv budu tolika svými věrnými dětmi uctívána a milována, tam všude budu rozdávat milosti svého Božského Syna Ježíše.“
Z těchto soch jedna putovala poprvé mimo Evropu – do Brazílie.
Od té doby se vydávalo na svou pouť stále více soch, takže za několik let jich už po světě putovalo přes 250. Dnes tyto sochy rozesílá pan Horst Mehring, autor oné zasvěcené publikace Maria, Rosa Mystica. Jsou to většinou už jen standardní průmyslové odlitky vysoké necelých 50 cm – 70 cm – 100 cm, ale přesto i ty si uchovávají onen zvláštní tajemný půvab původních řezaných soch, půvab skryté Mariiny přítomnosti. K roku 1988 podle jeho odhadu už po světě putovalo na 40 tisíc soch a bylo rozšířeno přes milión jejich barevných reprodukcí.
Když se na nějakou dobu jedna z putujících soch opět vrátila do Montichiari, zjevila se Pierině Svatá Panna jako Mystická Růže po boku své vlastní sochy ve stejně pokorném prosebném postoji, se třemi růžemi na prsou a s růžencem v rukou, ale podle slov Pierininých mnohonásobně krásnější než její reprodukce ze dřeva.
Tenkrát byla Svatá Panna opět doprovázena fatimskými dětmi – Františkem a Jacintou, svatým archandělem Rafaelem a tisíci andělů a svatých, a řekla : „Když mě přinášejí lidem jako Poutnici, jako Mystickou Růži, přicházím s anděly a svatými nebes a stojím po boku sochy a všechny chráním a všem žehnám. Stejně tak žehnám klášterům a jejich obyvatelům, kteří mě přijmou s radostí a láskou. Zcela zvlášť však budu svým dětem nablízku v hodině jejich smrti – s Boží milostí a svou mateřskou láskou.“
K obřadu odevzdávání putovní sochy sám Božský Syn řekl Pierině : „Při odevzdávání nebeské Matky, mé Matky, nechť nejprve kněz nebo jeho zástupce v mém jménu udělí svaté požehnání a pak nechť se modlí :
-Přijměte s radostí vznešenou Poutnici, která k vám přichází s touhou vám pomáhat. Modlete se, modlete se! Přinášejte oběti a čiňte pokání za celou církev, za celé lidstvo, zvláště za moje kněze a duše zasvěcené Bohu, kteří tak velice zraňují Srdce Nejsvětější Trojice a Srdce Matky církve, Růže Mystické!
Při příchodu putovní sochy se nejprve pomodlete Anděl Páně, pak sedmkrát Zdrávas Maria a sedm-krát Sláva Otci ke cti sedmi bolestí Panny Marie, Matky církve. Před odchodem se pomodlete sedmkrát Zdrávas Maria a sedmkrát Sláva Otci ke cti sedmi radostí Panny Marie. Potom zazpívejte „K nebesům dnes zaleť písni“ nebo „Matko Boží, neslýcháno“. Na závěr nechť kněz nebo jeho zástupce v mém jménu udělí svaté požehnání.
Často se modlete : - Svatá Maria, bez hříchu prvotního počatá, útočiště kněží a duší Bohu zasvěcených, pros za ně u Ježíše.“
Je zvláštní, že právě u mnohých z těchto soch dochází k úkazům ronění slz, někdy i krvavých. Snad první takovou plačící sochou Marie, Mystické Růže, byla socha v belgickém Postelu, která začala plakat v říjnu 1976. V létech 1980 – 1981 plakaly sochy v Rozariu v Argentině, na několik místech v Kolumbii, Itálii a Maďarsku, od té doby jsou tyto úkazy ověřovány po celém světě. V Evropě k nejznámějším patří další belgické místo – Maasmecheln, kde Svatá Panna začala plakat v říjnu 1983, a samozřejmě samotné Montichiari, kde k těmto úkazům došlo už mnohokrát a u různých soch.
Někdy u těchto soch dochází i k jiným zvláštním úkazům : např. v egyptské Káhiře vyvstával na soše olejový pot, podobně jako tomu je u ikony v damašském Sufaniehu, někdy odkapává krev z červené růže (Olsberg, Německo)
V září 1984 došlo ke zcela zvláštnímu úkazu v Los Charcos v Kolumbii, kde obyčejná barevná re-produkce formátu A4 ronila krvavé slzy. Pan Mehring uvádí k roku 1989 jmenovitý seznam asi sedmdesáti ověřených míst z celého světa, kde došlo k těmto mimořádným úkazům, sám je odhaduje na stovky případů, jejichž ověřování a evidence jsou ovšem obtížné.
Tyto úkazy pozorují tisíce poutníků a vždy jsou spojeny s prohloubením zbožnosti a mnohými obráceními. Zde aspoň jeden příklad za všechny z Chicaga, farnosti katolického kostela svatého Jana, kde se 29. června 1974 rozplakala socha Marie, Mystické Růže, o čemž místní farář Jarsinski podal tuto zprávu :
„Denně už po léta do mého kostela přichází tři až pět tisíc lidí a modlí se před touto sochou, která často před poutníky roní slzy. Od doby, kdy Svatá Panna pláče mám opět živou farnost a odevšad sem přicházejí zástupy poutníků. Kostel je otevřen od šesti hodin ráno, ale to už před ním stojí stovky čekajících. Nejprve jsou bohoslužby, pak se modlíme několik růženců za sebou – v angličtině, polštině, španělštině. Denně přichází místní biskup, pokud není někde na vizitaci, a spolu s věřícími se pomodlí aspoň jeden růženec. Každý večer až do půlnoci, a to už po léta, držíme smírnou pobožnost.“
A pak je zde věc ještě onoho kříže, jehož postavení Svatá Panna požadovala při svém zjevení 20. dubna 1976 : „Nechť je uprostřed na prostranství vedle malé kaple (ve Fontanelle) postaven tento velký kříž. Všechny mé děti, které při modlitbě budou hledět na tento kříž, obdrží velké milosti.“
I toto přání Panny Marie bylo splněno; zhotovení kříže se rovněž ujala řezbářská rodin Perathonerů: velmi hezký, přes 4 metry vysoký kříž, pojatý v tyrolském slohu, byl zde postaven 8. října 1976 za spolupráce asi 20 mužů z nejrůznějších zemí Evropy; 13. října za přítomnosti mnoha tisíc poutníků byl posvěcen.
|
|
|
